Mnoho mých dobrých přátel odsuzuje blogy a nadsazeně s úsměškem na rtech hovoří o tzv. blogíscích. Před pár lety jsem také bez problémů sdílel tento názor, protože jsem při pohledu na růžový monitor a blikající srdíčka kolem roztomilých medvídků rychle zavíral oči a bez váhání sahal po CTRL+W. Bylo téměř nemožné si nevšimnout celkem pěti gramatických a stylistických chyb, které lemovaly titulek blogu a první větu na hlavní stránce.
Postupem času jsem ale začal zjišťovat, jak mocné blogy můžou být. Jedná se především o studnici hlubokých vědomostí a praktických zkušeností, o které se chtějí autoři podělit s celým světem. Proto je potřeba hledat, číst a sledovat informačně hodnotné blogy. Téměř každodenně při své práci jsem nucen otevřít několik příspěvků a najít v nich odpovědi na důležité otázky a problémy nejen z oblasti programování. Nikdy nezapomenu na to, jak moc mně při psaní bakalářské práce pomohlo pár vynikajících blogů o zátěžovém testování webových aplikací. Horko těžko bych v časovém presu získával důležité informace z obecných a objemných zdrojů včas. Ať už se jedná o rychlý souhrn důležitých informací nebo klidně varování před typickým problémem, správně nalezený článek dokáže ušetřit hodiny práce.
Proto jsem za blogy vděčný a chtěl bych se podělit nejen o své názory, ale později také o praktické vývojářské zkušenosti. Mám v plánu vytvořit jakousi slátaninu všeho možného na jednom místě. Lepící papírky na ploše a facebook už prostě nestačí. Papírků je moc a hezké citáty či odkazy na videa, produkty nebo články se doslova překrývají jeden přes druhý. Názor a nebo reakce na facebooku upadá rychle po pár komentářích od přátel do studnice zapomnění dlouhé zdi pod tlakem vtipných videí a vtipů. Cítím tedy potřebu na určitém místě přehledně shromažďovat všechny informace takového formátu a to především pro sebe, abych nezapomněl, ale také pro všechny ostatní, kdo budou brouzdat po internetu a třeba naleznou něco užitečného. Články tedy budou o tom, co: mám rád, mně vadí, jsem kuriózního zažil, zajímavého našel, užitečného zjistil a možná prospěšného vytvořil.
Tento první a úvodní příspěvek bych chtěl věnovat Jožkovi Mišákovi a Honzovi Hánovi, se kterými jsem celý nápad vytvoření takové vlastní centrály podrobně probral. Jejich připomínky jsou pro mě vždy cenným materiálem k zamyšlení a potvrzení, nebo přehodnocení vlastních názorů.
